Historie - FK Štípa

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Historie

Historie FK Štípa

Počátky fotbalového klubu (vzpomínky pana Vařáka, jednoho ze zakládajících členů FK Štípa)
Snaha vyrovnat se okolním vesnicím vznikla u několika jedinců a založili i ve Štípě tento druh sportu. První pokusy byly již v roce 1935, kdy několik nadšenců v čele s Eduardem Šafářem, Františkem Krutou, Ladislavem Gibasem, Josefem Plevou, Konrádem Vývlečkou, Františkem Langrem a dalšími si vyjednali zápas na Příluku se záložním mistrem a jak jinak Štípští hráči, kteří před tím velice do míče ani neuměli pořádně kopnout tak nemohli čekat jen to, že to bude krutá porážka, která ani sebelepší výkon Konráda Vývlečky, co by brankáře Štípského mužstva nemohla zabránit a prohráli 11-0. Snaha byla velká, ale poněvadž neměli žádnou předběžnou průpravu - trénink, tak to jinak dopadnout nemohlo.


Snaha začít organizování činnosti byla, ale vše ztroskotalo na tom, že nebylo možné sehnat pozemek na hřiště. Snaha organizovat fotbal ve Štípě byla, ale nebylo kde hrát, několik jedinců ze Štípy se tudíž zapojilo ve vedlejších obcích a tak začali být registrování v Kostelci a Lukově, kde sbírali zkušenosti a to byl pak základní kádr pro založení klubu ve Štípě. V té době to byly spolky řízené panem Hamelem, tudíž se kluby staly členy Hameleho župy Hanácké. Problém s pozemkem na hřiště však trval až do doby přímluvy pana starosty Maroně, který pronajal pozemek za tzv. teletárnou, kde se dříve pásla telata a tento byl oplocen. V současné době zde stojí 6 rodinných domů. Nastala starost postavit branky, což se stalo tak, že s tichým souhlasem hajného Kojeckého byly skáceny smrky v místní části lesa (říkalo se jí gatě). Tuto akci zajistili pan Stružka a Bohumil Vařák - tesař a moje maličkost. Selský vozem byly smrky dovezeny, opracovány tesařem a na připravené hřiště nadšenci postaveny. Tak se mohly v roce 1939 začat hrát přátelské přípravné zápasy většinou s rezervami okolních klubů. Výsledky nebyly nijak valné, každý zápas měl úplnou jinou sestavu a zkoušela se spousta mladých adeptů, kteří by mohli býti příštími reprezentanty obce Štípa.

Předsedou klubu se stal Eduard Šafář, který byl velký nadšenec a pomáhal jak mohl. Mně, který jsem neměl sám peníze na kopačky, tyto zakoupil a já mu je po 10,- Kč splácel podle možností. Do soutěže Hameleho župy Hanácké jsme se přihlásili v roce 1940 a tehdy jsme začali hrát mistrovské zápasy na té "naší mezi". První zápas jsme hráli se Slušovicemi. Mužstvo již mělo vychováno pár jedinců, kteří už hráli za Kostelec jako např. bratři Maroňové Alois a Stanislav - pozdější voják československé zahraniční armády, Stanislav Ernest, Alfon a Linzart Skřivánkovi, Josef Březík, následoval příchod Ladislava Mazala z Lukova a zbytek mužstva tvořili ti, kteří to už jako vlastně vychovaní dorostenci trochu ovládali. První zapasy nedopadly jak jinak moc dobře a tudíž bylo nutno sehnat nějaké hráče, kteří už něco ovládali. Řady našich fotbalistů posílil Oldřich Jančák a přiveld další, kteří už měli nějaké zkušenosti, aby se naši domácí fotbalisté otrkali a se na té "naší mezi" na co dívat ana hřištích soupeřů se to lepší válčilo. Další posila přišla od Frenštátu, kteří obsadili místa místním v jedničce, sestavit mužstvo záložní, aby byla chuť hrát a bylo se na co dívat. Záložní mužstvo trénovalo a připravovalo se na dobu, kdy krajánci odejdou a noví místní budou moci nastoupit.

Hrálo se se střídavými úspěchy, ale Štípa už nebyla obětním beránkem, proti kterému soupeři vždy zvítězí. Byla to válečná léta a byla to vlastně jediná zábava pro mladé lidi a starší, kteří tvořili divácký doprovod. Mezi hráči byly opory i z místních, ale bez těch cizích by to nešlo. Pak přišlo nařízení, které přikazovalo pečovat o mládež, tzv. Kuratorium pro výchovu mládeže a jelikož organize Sokol byla Němci zakázaná, ujal se výchovy mládeže SK Štípa. Výchova mládeže zde nebyla zaměřena protinárodně, mládež chodila na hlavně si zakopat. Z řad těchto mladých byly vychovány posily za odcházející např. Mirek Pala, pozdější opora prvního mužstva. Ovšem nejde opomenout, že hodně práce v této organizaci vykonal pan Alois Maroň, zvláště pak po zatčení předsedy Eduarda Šafáře německým gestapem. Předsedou byl zvolen hostinský pan Krajča, který vytvořil rovněž zázemí pro schůzování a poskytl prostory, které sloužily jako šatny pro domácí. Hosté se převlékali u souseda hřiště pana Kamence, popř. v autech, kterými přijeli. Doba byla taková, že mužstva byla tak roztříděna, aby spolu mohli hrát vzájemně na hřištích, která byla hráčům dostupná pěšky popř. na kolech. Byla velká spousta lidí, kteří se starali o chod oddílu. Starosta pan Maroň z iniciativy svého syna Aloise přišli s myšlenkou obrátit se na zastupitele obce, aby byl pozemek hřiště přepsán do majetku hřiště. Zastupitelstvo rozhodlo o umístnění hřiště do prostor, kde je doposud. Musela být vyřešena otázka náhradních pozemků drobným uživatelům, kteří je opustili ve prospěch hřiště. O zajištění náhradních pozemků se zasadil opět pan Maroň a domluvil se se správcem statku na náhradních pozemcích pro uživatele za stejných podmínek, jak je pronajímala obec.

Oddílu nastaly další starosti vedle vlastního fotbalu. Bylo zapotřebí upravit plochu. Zprvu se to zdálo velmi jednoduché, ale jakmile se s prací započalo, ing. Rozehnal provedl vyměření hřiště a vypočítal kolik kubíků zeminy bude zapotřebí přemístit, tak se zjistilo, že to asi jen kolekčy nepůjde. Hřiště jsme chtěli co nejdříve uvést do provozu. Rukou, které by se přiložily k dílu nebylo mnoho, rozhodl se pan Maroň, který akci řídil, sehnat nějaké lidi. V té době, byli dva hráči utečení z totálního nasazení, přesvědčil mne a Jancáka, abychom se práce ujali a přibrali ještě Tondu Foreta. Byli jsme tři, vypůjčili jsme si dva vozíky a potřebné koljnice. Později jsem se dověděl v práci od pana Brázdy ze Zlína, že kolejnice byly jeho, ale už dávnou jsou rozkradené. Nevím, kde je pro nás půjčoval, pan Brázde je oželel. Nebylo to nic proti tomu, co mu vzali v roce 1948 komunisté a on byl rád, že mohl dělat u Pozemních staveb skladníka. Dali jsme se do práce a za 6 týdnů jsme měli hřiště srovnané. Dnes je to až neuvěřitelné, tři lidé jsme dostali 10.000,- Kč válečných, kdy 1 kg sádla na černo stálo 500,- Kč. Byly postaveny kabiny ze dřeva a heraklitu. Na tehdejší možnosti a finance to bylo za pomoci brigádníků, dílu hodné uznání...




první zmínka o fotbalu ve Štípě: 1935



první přátelský zápas: 1935, Příluky - Štípa 11-0

první zápasy na hřišti ve Štípě: 1939
první mistrovský zápas ve Štípě: 1940, Štípa - Slušovice, výsledek není znám


největší úspěchy fotbalu ve Štípě: vítěz okresního přeboru 1972 a 1994





Fotky pořízeny Alešem Ráčkem a Olinem Miklem, další fotky zde: http://jacek111.rajce.idnes.cz













































































































































































































Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky